Když mi bylo „náct“ a potom prvních „cet“, bývala jsem velkým designovým puristou. Všechno jsem měla ráda jednoduché a hladké. Dnes, když se dívám s odstupem let zpět, myslím si, že jsem svým tíhnutím k absolutní strohosti bojovala proti vnitřnímu zmatku. Tím, že jsem kolem sebe chtěla jen jednoduchost, minimum věcí, barevnou střídmost, jsem se snažila nastolit řád sama v sobě, snadněji vplout do světa dospělých.
Miluji opravdové věci
Také se mi líbilo, když dřevo vypadalo jako dřevo, kov kovem a kámen zůstával kamenem. Taková pravdivost se v životě prostě hodí. Svět se vám obrovsky zjednoduší, když si lásku nepletete se závislostí a svobodu s ignorováním potřeb druhých. Dodnes si pamatuji, jak pro mě bylo šokující zjištění, že naši nájemníci zcela bez ostychu nechávají zahnívající odpadky na společném schodišti rodinného domu. Byli prostě zvyklí, že za dveřmi končí jejich prostor a dál se rozprostírá území nikoho, na kterém jim záležet nemusí…
Při nákupech uvažuji
Láska k přírodním materiálům mi zůstala. Zpočátku jsem se bála, že takový nábytek bude nad naše finanční možnosti. Postupem času jsme však s mužem naštěstí zjistili, že si můžeme dovolit koupit kvalitní pevný dřevěný stůl, hezkou kuchyňskou linku a náš rozpočet to nezruinuje. Stačí, když odoláme pokušení pořídit si řadu hloupostí, které sice v regálech obchodních domů vypadají velmi lákavě, ale doma se pletou a nikdo je nepoužívá.
Oblost není nuda
S tvarovým minimalismem je to však jiné. Díky vlastní zkušenosti i učení Feng Shui jsem postupně přišla na to, že není nutné mít všechno podle pravítka a pro člověka je podstatně vlídnější prostor bez ostrých hran.
Praktičnost je důležitá
O špičatý roh nábytku se snadno poraníte, vystupující hrana stěny je nepříjemná a rychle se otluče až na nehezkou plastovou nebo kovovou výztuž. Tomuhle naši předkové velmi dobře rozuměli. V domcích našich prababiček udělal zedník růžek pěkně dokulata a bylo po starostech.
Dlouhé rovné chodby navíc vypadají nevlídně. Energie zde zrychluje. Takové místo vás nutí k překotnosti, ke spěchu. Mnohdy zapomenete, že život nezačíná zítra, ale je tady právě dnes.
Podnětné prostředí je důležité
Čím jsem starší, více obdivuji rozmanitost. Krása, radost a štěstí může mít tolik podob, že je škoda svůj domov vybavovat jako studenou krabičku – černá, bílá a k nim možná ještě trochu zelené. Ochuzujeme tak svůj život o spoustu možností i pocitů.
Nechci dělat z domů a bytů pestrobarevné kanárky. Jen je třeba dobře kombinovat, ladit a připustit, že i odstíny, které zrovna nejsou vyhlášené jako barvy sezóny, nám mohou přinést do života kvalitu, po kterém toužíme.
Rozmanitost je normální
Nedávno jsem se bavila s se zahradní designérkou. Dala mi jasně najevo, že co nekvete bíle či jemně do zlatova, není dnes IN. Kde je nějaký ornament či vzorek, to mohu rovnou zahodit…
Za chvíli máme jaro, rozkvete sousta primulek, cibulí a trav. Pokud máte pocit, že je příroda kýčovitá, její barevné kreace málo decentní a vadí vám křivé tvary, nedávejte to na sobě znát. Příroda by se mohla urazit, že ve jménu nějakého trendu pohrdáme tím, co je nejpřirozenější.
Mít život podle pravítka a kolem sebe minimum barev by bylo smutné. Bohatství vjemů, zážitků, příležitostí a vztahů je tím nejcennějším, co můžeme od života získat.
Napsat komentář